14/9/2021 |Articles are machine translated
14. 9. 2021 / V České republice je aktuálně pro elektromobily okolo 750 veřejných dobíjecích stanic, které disponují více než 1400 dobíjecími body. Na další budování této infrastruktury už jsou alokovány v příslušných programech miliony a spolu se zdroji z EU miliardy korun. Jaké jsou plány firem, které už se do výstavby dobíječek zapojily?
Přestože podle údajů Evropské asociace výrobců automobilů je na tom Česká republika s výstavbou dobíjecí infrastruktury dost špatně, když tady počet dobíjecích míst představuje pouze okolo půl procenta z jejich celkového počtu v Evropské unii, faktem ale je, že síť dobíječek roste v tuzemsku rychleji než zájem zákazníků kupovat elektromobily. Argument odpůrců elektromobility, že vedle vysoké ceny samotných elektromobilů je to i nedostatek stojanů, který odrazuje od koupě, je mimo realitu. Zkušenosti těch, kdo elektromobilem jezdí, svědčí o tom, že se zatím o místo u dobíječky opravdu nemusí (až na naprosto ojedinělé výjimky) s nikým prát.
Pro o něco málo víc než deset tisíc elektromobilů a hybridů, které dnes brázdí české silnice, je počet 1400 dobíjecích bodů bohatě dostačující. A až bude elektrických aut víc a stojany nebudou smutně opuštěné, začnou vracet vložené prostředky i svým provozovatelům. Zatím není jisté, kdy přesně to bude. ČEZ podle svých dřívějších prohlášení vidí v ČR zlom při registraci 40 tisíc elektromobilů, pak by mohlo dojít k pokrytí nákladů na provoz sítě a společnost by na této infrastruktuře mohla začít vydělávat. Už teď jsou některé atraktivní lokality předmětem konkurenčního boje.
Aktualizovaný Národní akční plán čisté mobility odhaduje v nízkém scénáři, že bude v Česku v roce 2030 jezdit přes 200 tisíc bateriových vozů. Tomu by měla odpovídat infrastruktura čítající okolo 20 tisíc veřejných dobíjecích bodů. To bude obnášet hledání nových vhodných lokalit, ale i posilování stávajících stanic zejména o rychlonabíjecí stojany, což může být složitější. Většina stanic je dnes vybavena dvěma dobíjecími body, často jedním DC (rychlejší, dobíjí stejnosměrným proudem) a jedním AC (pomalejší, dobíjí střídavým proudem), přičemž další rozšiřování bude v mnoha případech znamenat další stavební úpravy včetně posilování příkonu v distribuční síti.
Největšími provozovateli dobíjecí infrastruktury byly dosud ČEZ, PRE a E.ON, společnosti, které vlastní skoro tři čtvrtiny všech dobíjecích stojanů.
Logické je, že nejefektivnější využití mají a v dohledné době ještě budou mít elektromobily pro ty, kdo se nemusejí spoléhat na veřejnou nabíjecí infrastrukturu a mohou napájet baterii doma nebo v zaměstnání. Takových uživatelů elektromobilů je také dnes většina. Podle dostupných informací se čtyři pětiny elektrické energie načerpají právě doma nebo ve firemních garážích.
Tady by se navíc měla situace dramaticky zlepšit, a to na základě nové vyhlášky k zákonu o technických požadavcích na stavby. Už letos na podzim by mělo začít platit, že ve všech nových větších bytových domech budou muset být parkovací místa opatřena zásuvkami pro možnost dobíjení elektromobilů. Podobně se zlepší i infrastruktura v kancelářských budovách a komerčních prostorách, kde bude muset být přívodem elektřiny vybaveno nejméně jedno parkovací místo z pěti.
Nicméně pro každého elektromobilistu je užitečné vědět, jak a kde může dobít, bude-li se pohybovat mimo své obvyklé nabíjecí body.
Když jsme na jaře vyrazili elektromobilem z Prahy do chorvatské Poreče, byla to vpravdě pionýrská jízda. Popsali jsme ji v reportáži zde >>>. Tehdy jsme prověřovali, jak je to s dobíjením na cestě přes kousek Evropy.
Českou infrastrukturu jsme testovali s vozem Hyundai Kona. V porovnání se Škodou Enyaq je Kona menší, lehčí, a tudíž méně hladová. Ve skutečnosti to ale není malé auto, pokud nepotřebujete velký úložný prostor, jako řidič i spolujezdec se v kabině cítíte komfortně. Když si chcete jízdu opravdu užít a zároveň docílit co nejnižší spotřeby, můžete si vyhrát s pádly pod volantem, kterými řídíte rekuperaci. Naše průměrná spotřeba byla 14 kWh na 100 kilometrů, ale dá se docílit i lepšího výsledku. Dojezd až na doraz jsme netestovali, ale podle informací udávaných výrobcem by měl náš model (s 64 kWh akumulátorem) zvládnout víc než 400 kilometrů.
Zatímco na cestu do zahraničí s Enyaqem jsme se museli pečlivě připravit, s Konou to bylo o mnoho jednodušší. Nejen proto, že Česko je malé a nemusíte být matematický génius, abyste si vypočítali, že ve většině případů dojedete z bodu A do bodu B na jedno nabití, ale také proto, že k zapůjčenému vozu jsme dostali i čip k nabíječkám společnosti ČEZ.
Elektrárenská společnost ČEZ je aktuálně nejaktivnějším investorem do nabíjecí infrastruktury. V současnosti si lze dobít baterii u více než tří stovek jejích stanic. Číslo se průběžně zvyšuje, někdy zřejmě dokonce rychleji, než to stihnou správci webových stránek ČEZu zanést do mapy. Alespoň my jsme se s takovou situací setkali, když jsme začátkem června dojeli elektromobilem na Železnou Rudu, kde podle mapy FUTUR/E/GO žádný zelenooranžový stojan být neměl. A byl. Jistě, není proč si stěžovat, opak by byl horší. Podle obsluhy čerpací stanice Benzina, která ovšem s touto nabíječkou nemá kromě sousedství nic společného, ji zprovoznili před pár týdny.
Právě Benzina je dlouhodobým partnerem ČEZu, rychlodobíjecí stanice jsou dnes na 22 čerpacích stanicích této značky. Například na 83. km dálnice D5 byl před nedávnem zprovozněn největší hub rychlodobíjecích stojanů v České republice – ve směru na Prahu i na Rozvadov jsou k dispozici vždy čtyři stanice, dohromady tak může u osmičky stojanů v jednu chvíli „tankovat“ až 16 elektroaut.
Stanice ČEZ jsou dnes zákazníkům k dispozici ve všech krajích ČR a rychlé dobíjení umožňuje více než 140 z nich. Nové lokality osazuje společnost rychlodobíjecími stanicemi ABB, k jejichž standardní výbavě patří zejména DC konektory s nabíjecími standardy CHAdeMO a CCS umožňující nabíjet s výkonem až 50 kW. ČEZ už nyní počítá s tím, že bude do nabídky stále více zařazovat i výkonnější stojany. Dobíjecí místa už dnes buduje tak, aby bylo možné výkonový „upgrade“ udělat snadno a bez nutnosti dalších stavebních úprav.
Výstavbu financuje ČEZ s využitím veřejné podpory. Částečně jde o dvojici grantů evropského programu CEF (Connecting Europe Facility, Nástroj pro propojení Evropy) pro oblast Doprava, v jehož výzvách firma v minulých letech uspěla. Část sítě vzniká také díky prostředkům přidělovaným Operačním programem Doprava Ministerstva dopravy ČR. Nicméně zhruba polovinu rychlodobíjecích stanic postavila společnost z vlastních zdrojů.
„Pokud se nedostatek dobíjecích stanic nemá stát brzdou dalšího rozvoje elektromobility, je veřejná podpora důležitým stimulem a budeme se o ni ucházet i do budoucna,“ říká Tomáš Chmelík, manažer útvaru čisté technologie ČEZ. „Vzhledem k tomu, že výstavba sítě by měla předbíhat vývoj trhu, nejsou její výstavba a provoz profitabilní. To se změní až poté, co bude na silnicích řádově větší počet elektromobilů.“
Bude-li se optimisticky vyvíjet počet elektromobilů a hybridů v ČR, bude síť ČEZu v roce 2025 čítat 1200 stanic a o pět let později by to mělo být výrazně nad dva tisíce stanic. „Počítáme také s tím, že počínaje rokem 2022 začneme stavět na vybraných lokalitách postupně stanice s výkony 125 kW a více. Intenzitu výstavby samozřejmě ovlivní vývoj trhu s vozidly,“ upřesňuje Tomáš Chmelík.
Pokud jde o počet stanic, na paty ČEZu šlape další elektrárenská společnost Pražská energetika (PRE). Celkem je v ČR 256 stanic PREpoint na 200 lokalitách, z nichž 89 jsou DC a 167 AC. Zároveň může dobíjet u stojanů PRE 450 vozidel.
PRE se zaměřuje primárně na Prahu, kde je na 116 místech celkem 128 dobíjecích stanic. A jestliže v celé České republice by mělo být v roce 2024 odhadem více než 900 stanic, 500 z nich bude právě v Praze (2025). Místa pro stojany PREpoint, se logicky vybírají ve spolupráci s městskými částmi, kterým patří pozemky. Významnými partnery v hlavním městě jsou obchodní centra, z nichž většina už možnost dobití u PREpoint nabízí. Na území celé republiky pak PRE spolupracuje s Penny Marketem.
Mezi hlavními partnery PRE pro výstavbu na čerpacích stanicích jsou OMV, ČEPRO a Benzina. „Místo, kde budeme dobíječku instalovat, vybíráme podle partnerů a možnosti dlouhodobé spolupráce, dále pak podle frekvence dopravy v daném místě a podle dostupného příkonu v distribuční síti,“ uvádí Pavel Lux z tiskového oddělení Pražské energetiky. Tam, kde už dnes dobíječky PRE stojí, je společnost připravená, „pokud to spolupracující partner a stavební podmínky dovolí“, infrastrukturu posilovat, a to jak dobíjecí výkon DC stanic, tak případný počet AC stanic.
Podobně jako ČEZ i PRE využívá kromě vlastních zdrojů i finance z dotačních programů, především z Operačního programu Doprava ministerstva dopravy a nově také CEF pro výstavbu DC stanic s výkonem 150kW+.
Poměrně silnou pozici mezi provozovateli veřejných dobíjecích stanic má E.ON. Aktuálně je v provozu 125 jeho veřejných stanic a dalších 85 jich je ve výstavbě, většina dobíjecích stanic disponuje dvěma dobíjecími body. „V příštím roce bychom rádi překonali metu 300 veřejných stanic,“ říká Helena Švejdová, manažerka Mobility Services společnosti E.ON.
E.ON se nejprve zaměřoval především na hlavní dálniční tahy a jejich pokrytí rychlodobíjecími DC stanicemi, teď výstavbu rozšiřuje na celou Českou republiku a zároveň se soustředí také na běžné AC dobíjecí stanice. Poměr DC a AC stanic je v tuto chvíli téměř vyrovnaný, přičemž v provozu jsou i dvě ultrarychlé dobíječky a další bude společnost spouštět ještě v tomto roce. „Chceme se zaměřovat spíše než na kvantitu na kvalitu a nadstandardní služby,“ dodává Helena Švejdová a slibuje, že jeden „opravdu komfortní dobíjecí hub“ spustí letos v září u dálnice D8 u Lovosic.
Pokud jde o místa, kde dobíječku postavit, vybírá si samozřejmě E.ON ta, která vyhodnotí jako pro elektromobilisty zajímavá. Na to podle Heleny Švejdové už existují programy, které atraktivnost lokality dokážou analyzovat. Velkou roli v rozhodování hraje mimo jiné možnost připojit stanici do distribuční sítě. A v případě, že je stavba dobíječky financovaná z dotačních projektů, musí se také respektovat pravidla daného programu, kde jsou často stanovena kritéria pro výstavbu jako například vzdálenost od dálnice či rozmístění stanic po republice.
E.ON provozuje své dobíječky na čerpacích stanicích Benzina nebo MOL, a to na hlavních tazích po České republice. V těsné blízkosti čerpacích stanic jsou umístěny i ultrarychlé dobíjecí stanice – jedna na Vystrkově, největším dobíjecích hubu v ČR, který sousedí s Benzinou, druhá na Rozvadově u MOLu. Strategická partnerství uzavřela společnost například s řetězci Globus nebo Penny Market, několik dobíječek bude stavět i v rámci partnerství s Českými drahami u vlakových nádraží.
Také E.ON využívá při výstavbě dobíječek dotačních titulů, a to například v rámci mezinárodních projektů FAST-E a EAST-E, které jsou, respektive byly (skončily v roce 2020) financovány z fondu CEF, tudíž přímo z Evropské unie. S využitím dotačních peněz z Operačního programu Doprava pod ministerstvem dopravy buduje E.ON 125 rychlodobíjecích a 50 běžných AC stanic, některé už byly dokončené.
Podpora kryje vždy pouze část nákladů, někdy polovinu, někdy 70 procent, a liší se podle typu projektu. Vždy se ale vztahuje jen na náklady do technologií a vybudování přípojek. K tomu je nutné připočítat další náklady, u instalace veřejných stanic s vyššími výkony zejména náklady na připojení odběrného místa. „U rychlodobíjecí stanice investujeme v průměru kolem milionu korun, v případě ultrarychlé stanice jsou náklady kolem dvou až tří milionů,“ upřesňuje Helena Švejdová.
Zajímavou službu nabízí E.ON v rámci projektu Partnerské dobíječky. Umožňuje prakticky komukoliv, aby si pořídil dobíječku a otevřel ji pro veřejnost. Největší zájem evidují ze strany autoservisů nebo prodejců aut, zapojily se i některé hotely, všichni s cílem zvýšit komfort svým zákazníkům. Výhodou je, že majitel se nemusí starat ani o fakturaci ani o servis a zároveň jsou všechny tyto stanice viditelné i na mapě elektrodobíječek, kterou e-mobilisté využívají.
Od letošního června si E.ON vzájemně zpřístupnil své dobíjecí body s Pražskou energetikou. Registrovaní zákazníci s kartou E.ON Drive tak mohou dobít i u stanic PREpoint a naopak.
Skupina innogy se zapojila do výstavby dobíjecích stanic později, celkem jich dnes provozuje 37, 16 jich je pod značkou innogy, v červenci k ní připojili novou síť s dalšími 21 stanicemi. Celkem jde o 78 nabíjecích bodů.
Celkem hodlá innogy do konce roku 2022 postavit v ČR s využitím dotace z Operačního programu Doprava 112 nabíječek, z toho 110 standardních AC a dvě DC rychlonabíječky o výkonu 150 kW. Stanice vyrostou v sedmnácti lokalitách po celé zemi a nová síť se bude jmenovat Park&Charge Net. První nabíjecí místa plánuje innogy otevřít už letos na podzim.
Innogy zatím nemá uzavřená žádná partnerství s konkrétními čerpacími stanicemi, ale průběžně jednají a nevylučují budoucí spolupráci. Společnost však má dohody s některými obchodními centry a se supermarkety. „Další dohody máme i s jinými veřejnými místy, kde vidíme budoucí potenciál nabíjení. Nechceme však být konkrétní,“ říká Martin Chalupský, tiskový mluvčí innogy v ČR, a vysvětluje: „Chceme do budoucna oznamovat vždy jen realizované projekty. Konkurence na trhu poměrně sílí. Vybraná místa jsou součástí našeho plánu na stavbu 112 nových nabíječek.“
Známo však je, že jedním z typů lokalit, kam innogy cílí, jsou lyžařské areály, což souvisí s projektem „innogy – energie českého lyžování“. Dobíjecí stojan pod šumavským Špičákem jsme měli možnost vyzkoušet. Dobíjel sice pomalu, 22 kW, ale zato zadarmo. Možná i proto si k němu našli cestu i elektromotoristé ze sousedního Německa.
Bezplatné nabíjení nabízí v současné době innogy nejen tady, ale i na 15 dalších stanicích, které provozuje pod svou značkou. „Je to naše současná strategie a naši zákazníci oceňují, že se mohou seznámit s různými způsoby nabíjení, beze strachu za „zbytečné“ poplatky, zároveň tento čas využíváme k nastavení zákaznické i servisní obsluhy,“ zdůvodňuje Martin Chalupský, ale dodává, že ve střednědobém horizontu už společnost s tímto otevřeným přístupem nepočítá a nabíjení zpoplatní s tím, že jako u jiných provozovatelů budou mít „věrní“ zákazníci zajímavé ceny.
Možná je v této souvislosti zajímavé zmínit, že innogy je součástí maďarské energetické skupiny MVM Group, která je v Maďarsku největším poskytovatelem nabíjení. Provozuje tam více než 800 stanic, které využívá 30 tisíc zákazníků.
Společnost MOL Česká republika, provozovatel druhé největší sítě čerpacích stanic v tuzemsku, provozuje síť 26 dobíjecích stojanů na celkem 24 stanicích. Až na dvě výjimky byla všechna dobíjecí místa vybudována v rámci projektu Next-E.
Zpočátku byla energie na stojanech MOL Plugee bez poplatku, nyní již se řídí paušálním ceníkem dle rychlosti nabíjení. „Od začátku července 2021 nabízíme možnost platby za odebranou energii přímo na stojanu prostřednictvím vlastní mobilní aplikace MOL Plugee,“ říká k tomu Martin Pavlíček, manažer korporátní komunikace MOL Česko, a dodává: „Byla zachována i možnost platby na pokladně čerpací stanice v rámci předem definovaných balíčků odebrané energie pro jednotlivé typy dobíjení, a to ve výši 10, 20 a 40 kWh.“
MOL má v ČR stanovený plán výstavby dobíjecích stanic pouze na roky 2021 a 2022. Příští rok by měly přibýt tři nové stanice o výkonu 50 kW a v dalším roce dvě, rovněž o výkonu 50 kW. Podle Martina Pavlíčka se objeví u hlavních tahů, v blízkosti hraničních přechodů a na stanicích MOL ve městech. Těchto pět stanic bude MOL financovat z vlastních zdrojů, na další rozšiřování sítě dobíjecích stanic má v plánu využít dotační programy EU.
Zmíněný projekt NEXT-E, na kterém se v Česku kromě MOL podílí také E.ON, je financován z fondu CEF. Pro úplnost, konsorcium NEXT-E sestává ze společností skupiny E.ON (Západoslovenská energetika na Slovensku, E.ON Česká republika, E.ON Maďarsko a E.ON Rumunsko), společností skupiny MOL (zastoupenou dceřinými společnostmi ve všech šesti zapojených zemích), společnosti Hrvatska elektroprivreda v Chorvatsku, společnosti Petrol (ve Slovinsku a Chorvatsku) a dvou výrobců automobilů, BMW a Nissan.
Konsorciu NEXT-E bylo na realizaci projektu poskytnuto 18,84 milionu eur (85 procent celkových nákladů), což je největší grant CEF, jaký kdy byl elektromobilnímu projektu přidělen.
Cílem tohoto projektu je vybudovat síť dobíjecích stanic napříč celou Evropou. Měla by sestávat z 222 multistandardních rychlodobíjecích (50 kW) a 30 ultra rychlodobíjecích stanic (150–350 kW) v šesti zúčastněných zemích. Termín dosažení tohoto počtu byl už v loňském roce, ale vzhledem k pandemii se o rok prodloužil. Ačkoliv každá z dobíječek nese označení toho člena konsorcia, který ji vybudoval, po dokončení celé sítě by měli mít řidiči možnost nabíjet na všech při použití jedné aplikace.
NEXT-E není jediný přeshraniční projekt budování dobíjecích stanic. Známější je síť nabíječek s růžovým ptákem ve znaku a s označením Ionity, i když v České republice jich je zatím jen pět: v Nupakách u Prahy, v Berouně, v Lovosicích a dvě v Pávově u Jihlavy.
Ionity je společný podnik BMW Group, Ford Motor Company, Hyundai Motor Group, Mercedes Benz AG a Volkswagen Group. Společnost vznikla v roce 2017 a dala si za cíl vybudovat do konce roku 2020 postupně výkonnou nabíjecí síť 400 stanic pro elektrická vozidla podél hlavních dálnic v Evropě. Každá ze stanic by měla disponovat šesti nabíjecími body a využívat evropský standard nabíjení CCS tak, aby byla co nejkompatibilnější se všemi elektromobily. Také rychlost by měla být na prozatímní poměry u ostatních nabíječek a vlastně i možnosti většiny elektromobilů, které jezdí po českých silnicích, vyšší – až 350 kW. Podle informací na webových stránkách Ionity je aktuálně dokončeno celoevropsky 359 stanic a 39 je jich ve výstavbě.
S kritikou do vlastních řad přišel v srpnu tohoto roku šéf Volkswagenu Herbert Diess, který na základě osobní zkušenosti v italském Trentu zkritizovat špatný zákaznický servis u dobíječek sítě Ionity na LinkedInu. Málo dobíjecích bodů, některé nefunkční, chybějící toalety, nemožnost koupit si kávu… Faktem je, že není-li dobíjecí hub součástí či v blízkosti areálu klasické čerpací stanice, můžou být Diesem kritizované záležitosti problémem. My jsme při svých cestách elektromobilem na podobné potíže nenarazili. Co nás ale občas zaskočilo, bylo počasí – a manipulovat s kabely u nezastřešených stojanů v hustém dešti není nic příjemného. Když „tankoval“ Herbert Diess, asi nepršelo, jinak by si nutně musel i na tohle postěžovat. To se ovšem týká velké většiny veřejné dobíjecí infrastruktury.
S rychlostí budování sítě je to v celé Evropě stejné. Navíc 400 stanic pro kontinent je opravdu směšně malé číslo. Podle informací, které přinesla už v březnu agentura Bloomberg, chtějí podílníci síť v Evropě dál rozšiřovat, aby drželi krok s růstem prodeje elektrických aut. Podle agentury připadá vedle plánu růstu v příštích letech v úvahu i další možná investice, ale podrobnosti firmy sdružené v Ionity neuvedly. Kolik a do čeho přesně budou ochotny automobilky investovat, je tedy otázka.
V podpoře elektromobility se stále více angažují, samozřejmě i ve svém vlastním zájmu, obchodní řetězce, ať už spoluprací s jinými provozovateli dobíječek či na svůj účet. Jednou ze společností, která výstavbu a provoz dobíjecích stanic financuje z vlastních zdrojů, je Lidl. V současné době jich provozuje u svých prodejen už 24, vesměs jde vždy o jeden nabíjecí bod AC a jeden DC, a do konce roku by jich mělo být více než třicet. Podle Tomáše Mylera, tiskového mluvčího společnosti Lidl Česká republika, pochází elektrická energie v dobíjecích stanicích z obnovitelných zdrojů. „Zákazníci tak mohou během nákupu dobít svůj elektromobil čistě ekologicky a zdarma,“ říká.
S vybudováním nabíjecích stanic počítá Lidl již v prvních fázích záměrů výstaveb nových prodejen a obecně tak platí, že jejich výstavba nezpůsobuje žádné výrazné komplikace.
A vypadá to, že je Lidl spokojen i s tím, jak jsou dobíječky využívané. „Majitelé elektromobilů nabíjecí stanice u našich prodejen intenzivně využívají. Nabíjení stejnosměrným proudem totiž umožňuje nabití baterie z 0 na 80 procent za pouhou půlhodinu, což je ideální čas na nákup. Navíc používání stanic je velmi jednoduché,“ dodává Tomáš Myler.
Zvláštní postavení v síti nabíjecích bodů má Tesla. Zvláštní proto, že není přístupná jiným elektromobilům než právě značce Tesla. Letos v červnu se ale objevila zpráva, že by měla tato americká společnost otevřít v Evropě své nabíječky i konkurenčním značkám vozidel, přičemž začít by se mělo v Norsku a ve Švédsku.
Zatímco tedy jiné značky elektromobilů si u stojanů této společnosti nenabijí, Tesly mohou nabíjet kdekoliv. Ale proč by to dělaly, když najdou rychlodobíjecí stanice, tzv. superchargery, v České republice hned na sedmi místech, především u velkých měst. Kromě toho, tráví-li posádka vozu noc v některém ze zhruba stovky hotelů a jim podobných zařízení, může využít tzv. Tesla Destination Charging, což jsou místa vybavená obvykle jedním až dvěma pomalu nabíjecími konektory.
Na svých webových stránkách má Tesla dokonce výzvu, aby návštěvníci stránky případně doporučili další místo pro nabíjecí stanici. „Tým společnosti Tesla, který má na starost nabíjení, je zhodnotí,“ stojí tam.
Podle zákona o pohonných hmotách vede evidenci všech veřejných dobíjecích stanic v České republice Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO). Jeho seznam, který se aktualizuje čtvrtletně a je dostupný na stránkách této instituce (>>>), však není úplný. Kromě známých provozovatelů, jako je ČEZ nebo PRE, obsahuje sice i desítky dalších firem, které vybudovaly dobíjecí stanice (např. ŠKODA-ENERGO, Olife Energy Net, ELEKTRO-PROJEKCE, Autokomplex Menčík a jiné), nicméně chybí tam některé dobíječky Tesla a celá síť Ionity. Důvod, proč posledně jmenovaná síť v seznamu není, vysvětluje ministerstvo tím, že „proces evidence stanic společnosti Ionity nebyl dosud ukončen“.
Seznam uvádí na území republiky k 30. 6. 2021 celkem téměř 750 míst se 1417 dobíjecími body, z nichž je většina (957) pomalých AC nabíječek, 460 patří do skupiny DC, tedy rychlonabíjecích.
V seznamu MPO jsou sice uvedeny i GPS souřadnice, k vyhledávání vhodné dobíječky tuhle tabulku ale řidiči asi používat nebudou. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná platforma, která by umožňovala velmi jednoduše a levně nabíjet ze sítí všech provozovatelů, má a do budoucna asi i nadále bude mít většina řidičů své preferované sítě dobíjecích bodů, k nimž bude využívat příslušnou aplikaci.
Jak vyplývá z balíčku návrhů opatření Evropské komise „Fit for 55“, který tvoří základ tzv. Zelené dohody pro Evropu a klade si za cíl učinit Evropu do roku 2050 klimaticky neutrální, měl by být do roku 2025 na starém kontinentu dostupný jeden milion veřejných dobíjecích stanic, o pět let později celé tři miliony. Cílem je dosáhnout stavu, kdy na všech hlavních silničních tazích bude zásuvka pro auta na baterky každých 60 kilometrů. Je reálné toho v ČR dosáhnout?
Podle aktualizovaného Národního akčního plánu čisté mobility předpokládá MPO, že v roce 2030 bude v Česku asi 19 tisíc veřejných dobíjecích bodů. S využitím jedné miliardy korun z Operačního programu Doprava by mělo být uvedeno do provozu přes tisíc dobíjecích bodů, přičemž v následujících letech je na podporu výstavby veřejné plnicí a dobíjecí infrastruktury z tohoto operačního programu vyčleněno šest miliard.
Další prostředky pro tento typ projektů má v gesci rezort životního prostředí, který podporuje municipality v oblasti elektromobility pro veřejnost. Ministerstvo průmyslu a obchodu předpokládá, že by požadavek na umístění dobíjecích stanic na každých 60 km páteřních komunikací mohl být s pomocí těchto financí splněn.
Navíc budou k dispozici další miliardy, a to z Národního programu obnovy a z Modernizačního fondu EU. Ty však budou směřovat spíše na podporu neveřejné dobíjecí infrastruktury ve firmách, podobně jako Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost, kde si budou moci podnikatelé zažádat o dotace na výstavbu neveřejných dobíjecích stanic.
Někteří současní i potenciální provozovatelé dobíjecích stanic si slibují určité zjednodušení od nového stavebního zákona, který vstoupí v účinnost v polovině roku 2023. Myslí si to i MPO. „Takzvané „pomalé” střídavé dobíjecí stanice do výkonu 22 kW by neměly díky úpravě zákona potřebovat stavební povolení ani rozhodnutí o umístění. Klasické dobíjecí stanice by měly být ve zjednodušeném procesu schvalování,“ tlumočila názor MPO Štěpánka Filipová z tiskového odboru.
Společnost E.ON doufá, že zákon přinese zjednodušení především v oblasti připojení a přípojek pro dobíjecí stanice. „Co se týká aktuálního zákona, který se snažil zjednodušit výstavbu běžných AC stanic, tak tam usnadnění moc nevidíme. Snaha byla o zjednodušení „povolení“ k výstavbě stanice. I tak mnohdy ale stavební úřady vyšší stupeň řízení požadují, a tak rovnou stavíme všechny dobíjecí stanice na základě územního souhlasu, abychom předešli případným nejasnostem a několikerému dokládání požadovaných dokumentů a podkladů k výstavbě. Obecně bychom zjednodušení procesů a jednotnou metodiku v této oblasti velmi uvítali,“ řekla k tomu Helena Švejdová z E.ONu.
Podle Tomáše Chmelíka, manažera útvaru čisté technologie ČEZ, ukáže skutečné efekty nového zákona až praxe. „Z vlastní zkušenosti víme, že významným parametrem při povolovacích procesech není jen samotná legislativa, ale i přístup úřadů, respektive jednotlivých úředníků, který je často nejednotný… Obecně platí, že problém skutečně není až tak v požadavcích legislativy, které mají svoje opodstatnění, jako spíš v tom, jak úřady zvládají samotný proces. Tam vidíme velké rezervy,“ říká Tomáš Chmelík.
V souvislosti s dobíjecí infrastrukturou se zatím mluví prakticky jen o osobních vozidlech. Zajistit, aby byla v určité době k dispozici infrastruktura potřebného výkonu pro tato auta, je sice ambiciózní, ale asi zvládnutelné. Jak ale připomíná Tomáš Chmelík, větší výzvou bude instalace dobíjecí infrastruktury pro nákladní vozidla, se kterou zatím není dostatek zkušeností.
„V jejím případě jsou požadovány výrazně vyšší výkony, což už klade mnohem větší nároky na distribuční soustavu, protože řada dálničních odpočívek není v blízkosti vedení s potřebným výkonem nebo se nachází v oblastech, kde přivedení výkonu v jednotkách megawatt bude komplikované a zdlouhavé,“ říká manažer elektrárenské společnosti ČEZ Tomáš Chmelík a dodává: „Znamená to také výrazný zásah do dispozice a vůbec fungování a provozu dálničních odpočívek, ať už z hlediska prostoru, tak i manévrování nákladních vozidel a podobně. I to jsou poměrně ambiciózní úkoly, se kterými bude třeba si poradit. Když přihlédneme k tomu, že navržené cíle EK jsou zatím návrhem, který bude procházet – a lze čekat, že ne snadnou – diskusí, bude po jejich finálním schválení na samotnou realizaci poměrně krátká doba. Můžeme se tak snadno dostat do situace, že dosažení cílů narazí na technické překážky, kdy jednoduše nebude možné vše časově zvládnout. Z naší zkušenosti víme, že výstavba výkonově náročnějších dobíjecích hubů může snadno trvat i několik let. Navíc, pokud má stát výstavbu podpořit, musí na to vypracovat příslušnou strategii, nastavit nástroje, podpůrné programy, vyhlásit je, vyhodnotit žádosti atd. Je to tedy skutečně výzva.“
Libuše Bautzová
